Minulé album bylo jednoznačně tím nejlepším, co v domácím thrash metalu vzniklo za mnoho posledních let a čtyřskladbová novinka navazuje přesně tam, kde se minule skončilo. „Až přijde čas“ je další jméno vinylu, které bude hluboce vpáleno do ksichtu tuzemské metalové scény.

„Třemi slovy to dá popsat jako apokalyptický thrash metal“

Jsem přesvědčen, že každá chvíle má svoji hudbu. LAHAR dokonale těmito čtyřmi koncepčními skladbami popsali vizi apokalypsy, která již započala. Jakoby byli orákulem, které predikuje totální úpadek civilizace a destrukci společnosti, do níž se všichni nezadržitelně řítíme. Stačí několik poslechů a máte pocit, že tento svět je ve velkém průšvihu a není to jen díky textům, které vám Banán nemilosrdně prská do obličeje. S těmi dokonale koresponduje i hudba, která se třemi slovy dá popsat jako apokalyptický thrash metal.

Na minulém albu jsme byli svědky většího přerodu kapely. Změna vokalisty a silný příklon ke kytarovému thrashování a metalové aranžérské škole dodaly albu „Umění strachu“ moment překvapení a novou chuť a vůni. Současná nahrávka moment překvapení nemá.

LAHAR pokračují  v thrashovém mistrovství a postupně se připravují na plnohodnotné přijetí druhé kytary. To jim zcela jistě otevře další cestu k evoluci, kterou uvítám, neboť u aktuálních skladeb mám často pocit, že se kvarteto hudebně zastavilo na stejném místě, kde je zachytila minulá nahrávka. Jakoby již vyčerpali většinu výrazových prostředků, které jim současná konstelace nabízela. Pokud  by tento materiál měl albovou stopáž, měl bych pocit, že se ho člověk brzo přejí.

Pokud jsem již zabrousil do kritických písmenek, mám na srdci jednu věc. Mezi čtyřmi skladbami není žádná silná kluby bourající hitovka, jež by si vás omotala kolem prstu již při prvním poslechu a neomrzela vás ani po tom stém, jak tomu bylo na minulé kolekci. 

Jako vždy si kapela dala práci s grafickým ztvárněním. Materiál vychází na jednostraném vinylu s kresbou od Andreie Bouzikova, jehož mistrovství tradičně zdobí i obal. LAHAR potvrzují pozici na metalovém trůně, na který se minulou deskou usadili. Jednoznačně vedou peleton domácího thashe a v rámci žánru jde opět o nejlepší materiál tohoto roku.